Podivnosti nás všech

7. září 2018 v 14:43 | skinny weirdo |  Zápisky
Sedím u stolu v prázdném pokoji a očima hypnotizuji poloplný šálek s horkou kávou. Mám v hlavě chuchvalce myšlenek nejednotných témat. Cítím tisíc věcí naráz a zároveň mou duši požírá nekonečná prázdnota. Znáte ten pocit, kdy tušíte, že něco cítíte, ale nechcete tu myšlenku nechat prodrat se na povrch? Když víte, že pokud ji necháte vám zatemnit mysl, už se jí nezbavíte? A najednou to nebude jen myšlenka z hlubokého dna vás samotných, nýbrž fakt?

Jednou jsem to už udělala. Odvážila jsem se trošku si pohrát s tím nutkavým pocitem, který jsem tak dlouho úspěšně odrážela zpět na dno tam, odkud ke mně přišel. Hrála jsem si s ním ve své hlavě a potom už najednou nebylo cesty zpět. Muselo to vygradovat a ta jediná zatracená myšlenka mě zcela ovládla. A změnila mě tak, že už to nejde vrátit zpátky.

A tak jsem se jí už dál nebránila a udělala tu nejšílenější věc. Vyslovila jsem tu věc nahlas. A od té chvíle se začly dít věci.

Stud. Sebepřijetí. Znovu stud. Dlouhé rozhovory, které najednou už nebyly v mé hlavě, ale staly se reálnými. Smíření se s tím, že zřejmě nejsem normální. A nakonec přijetí člověkem, na kterém mi záleží ze všech nejvíc. A to je to, co je nejdůležitější.

Tentkrát ta velká věc vzešla z pudu, který ve mně spal, dokud ho dotěrná myšlenka neprobudila. A to né že něžně a postupně, ale s velkým křikem. A dovedlo mě to tam, kde jsem teď.

Kdyby jen lidé, kolem kterých denně procházím, na které se usmívám, vedle kterých sedím v metru, které objímám, se kterými chodím na kávu popovídat si o banálních věcech každodenního nudného života věděli, co se pod tou slupkou naivní milé tvářičky, pečlivě vyčesaného drdůlku a slušné vyžehlené košile se sukýnkou skrývá.. chtěli by mě dál znát?

Kde je hranice toho, co je ještě normální a co už je příliš? A na kterou část té hranice jste ochotni se vy sami dostat? Co když, pokud se podvolíte své podivnosti, přestane váš život být bez oněch podivností kompletní?


 

Jídelníček 30/8

31. srpna 2018 v 14:41 | skinny weirdo |  Dieta

Snídaně: bílý jogurt + burákové máslo
Svačina: /
Oběd: hovězí maso + zelenina + houby
Svěčina: bílý jogurt + burákové máslo + káva
Večeře: Cottage + kostička taveňáku + káva
Jídlo po večeři: káva + 25g 85%ní čokolády - moje debilita, ale co, byla to jen 1 kostka

Pohyb: kardio 30 min
Váha: zase jsem se bála

Co říkáte na můj jídelníček, holky? Mám co zlepšovat, ale nejsem vyloženě nespokojená..
Tímto vám všem přeji krásný víkend! ♥


Low carb

31. srpna 2018 v 14:07 | skinny weirdo |  Tipy
"Low carb" neboli nízkosacharidová dieta je mezi dietářkami často diskutované téma. Má svá pro i proti. Proč jsem se pro tento způsob hubnutí rozhodla i já?

Během všech mých diet, které jsem kdy držela, jsem si hlídala téměř výhladně jen kalorie. Můj strop byl jednou 1000 kcal, jindy 1300 kcal. Ale vždy se maximum týkalo pouze této jedné hodnoty. V podvědomí jsem tušila cosi o tom, že sacharidy jsou špatné a že by se neměly jíst ve večerních hodinách, to ale bylo jediné pravidlo, které jsem držela. Hubla jsem, samozřejmě, příjem 1000 - 1300 kcal za den je už tak sám o sobě pro obyčejného člověka dost nízký.

Až nyní jsem tomu přišla na kloub. Přečetla jsem nespočet článků o low carb a rozhodla jsem se na tuto stravu také přejít. Trvale.

Tím se dostávám k často zmiňovanému negativu celého zázraku a tím je nenáviděný jo-jo efekt. Logicky, pokud si do těla přestanete cpát cukry a váš organismus tak začně brát energii z tuků (přijatých a nakonec i z těch vašich), začne fungovat na zcela jiném principu. Takže když mu po "úspěšném skončení diety" zase začnete servírovat čerstvé cukříky, přepne se okamžitě zpátky do výchozího nastavení a vy začnete kynout. Protože co s přebytečnou energií, kterou tělo nevyužije ani nezpracuje? Uložit do zásob. (Tohle bylo hodně ve zkratce, kdo chce, najde si o této problematice rozpracovanější články, já jsem to chtěla´vyložit nějak hezky srozumitelně.)

Moudro dne tedy tkví v tom, že nízkosacharidovka je skvělá, ale jen pokud jste schopni v ní setrvat. Rozhodla jsem se do toho jít a přepnout své tělo tak, aby čerpalo energii z tuků, tudíž se teď neomezuji ve věcech, jako jsou tučnější sýry, oříšky, vajíčka, avokádo, máslo či olej. Dám si i tučnější rybu nebo třeba vepřové maso (cože? Jo!). Držím se den co den do 50 g sacharidů a zvládám to bez problémů. Pozor si musím dávat na jogurty a mléko, případně ovoce, kterého jím jen naprosté minimum, i když občas kvůli vitaminům je dobré ho zařadit.A samozřejmě dostatek zeleniny.

Občasný úlet je povolen, s tím ale, že zpomalí celý proces. Pokud ale u toho má člověk vydržet dlouhodobě, bez cheat-dayů to v mém případě zkrátka nejde. Až budu mít svou váhu, tzn. nějakých 50 kilo, dovolím si sacharidový cheat day klidně každé 2 týdny, ale to až potom, co uvidím, jak na to moje tělo reaguje. Zatím to držím striktněji.

Čímž se pomalu dostávám k hlavnímu kladu této diety, kterým je RYCHLOST hubnutí. To je to, co většina holek a žen od své diety chce. Aby byla rychlá a aby se výsledky dostavily co možná najdřív. Takže, já chci mít do Vánoc 55 kilo, to je teď můj krátkodobý cíl.

Jdete do toho se mnou? Máte zkušenosti s low-carb stravou? A co si myslíte o cheat days?

 


Jídelníček 29/8

30. srpna 2018 v 15:15 | skinny weirdo |  Dieta
Snídaně: bílý jogurt + burákové máslo + káva
Svačina: /
Oběd: vepřové maso + ledový salát
Svačina: bílý jogurt + burákové máslo + káva
Večeře: mozarella + rajče + káva

Pohyb: 20 min full body workout podle Sanne Vloet
Váha: zatím jsem neměla odvahu, po necelém měsíci špatné stravy mám strach z toho, jaké číslo na mě vyskočí, ale příště už na tu váhu ráno stoupnu a napíšu si to sem!


Káva je moje droga, kterou nedokážu vynechat, i když si do ní vždy kápnu trošku mléka. Burákové máslo je droga č. 2, kterou vynechávat ani nechci, ať už pro tu božskou mazlavě slanou chuť nebo pro perfektní nutriční hodnoty (sacharidy skoro na 0, tuky jen ty dobré).



Nehrajme si na nic

29. srpna 2018 v 15:19 | skinny weirdo |  Zápisky
Jakožto pravidelná čtenářka blogů a člověk s ("rádoby") uměleckou duší a smyslem pro tvoření, rozhodla jsem se založit si tento blog. Konečně místo, kde můžu dát formu svým často zapuzeným myšlenkám a být sama sebou.

Jsem chaotička a myslím, že podle toho to tu bude vypadat. Brzy zjistíte. Hlavní cíl blogu je čistě sobecký, zřejmě vám nepřinese moudra do života a ani vás nijak neobohatí. Zároveň bych ráda našla zpřízněné duše, které jdou za svým snem stejně jako já a se kterými se budeme vzájemně podporovat.

Můj pohled na pro-ana
Nechci být anorektička kost a kůže. Mým cílem je "pouze" být vychrtlá, ne mrtvá. Ušla jsem již obrovský kus cesty, podotýkám, že nikdy jsem nebyla TLUSTÁ, přestože jsem nikdy neměla vysněnou postavu. Pokud vás stejně jako mě rozčiluje nový trend svalnatých holek, budeme si rozumět. Podle mě holka má být stále ta křehká bytost chráněná (či dobývaná) mužskou silou. Má cílová a vysněná váha: 50 kg. Má aktuální váha: něco nad 60. To znamená, že potřebuji více než 10 kg shodit.

Můj ideál krásy?
Něco mezi Taylor Momsen a Sanne Vloet.

Měla bych se stydět za to, že se mi líbí vychrtlost? Že to, čemu jiní říkají kost a kůže, já říkám ženskost? Doufám, že zde nebudu muset. A že budu moct být upřímná. Protože jak si pamatuji stránku blog.cz, nikdo tu nikoho nesoudí. Doufám, že to bude platit stále.

abstract, black, and black and white image

Kam dál