Jídelníček 14/11

Čtvrtek v 12:51 | skinnyweirdo |  Dieta
Pěkný den!

Holky, strašně moc děkuju za krásný komentáře u předchozího článku. Vůbec jsem nečekala, že mě zahrnete komplimenty, úplně mě to dostalo. ♥

S jídlem jsem na tom už o něco líp, zase jsme kámoši, i když ty divný myšlenky ještě uplně nezmizely. Zkrátka když jím míň, cítím se líp, ale zase vím, že jíst musím, pokud si nechci totálně zmrvit metabolismus. A zmrvený metabolismus nechce nikdo.

Takže jsem se začala hýbat, abych té vysněné postavě šla trochu víc naproti. Byla jsem běhat a zkouším cvičit jógu. Zatím jsem celkem poleno a zjišťuji, že mám hodně krátké šlachy (aneb s rovnýma nohama se dlaní země fakt nedotknu), ale baví mě to a vypnu u toho hlavu, což je přesně to, co teď potřebuju. Chci začít chodit do fitka, nejradši bych BBC, ale čekám, až zase vytasí slevu pro studenty, protože 890,-/měsíc není uplně málo. Navíc mám teď trochu plány něco si dopřát, trochu do sebe zainvestuju. I když to takhle témě před Vánoci není moc chytrý, ale jak asi víte, já nedělám moc chytrý rozhodnutí. Potřebuju na chvíli vypadnout (nejlíp s kamarádkou a sklenkou vína v ruce na celý víkend) a taky se chci cítit co nejlíp ve svém těle, takže se zaměřím i na něj.

Jelikož celé dny trávím na přednáškách nebo v práci (a mezičasy v MDH - to je teď něco jako můj druhý domov), nemám moc čas přemýšlet. Bydlím s expřítelem. Zatím. Nic se nezměnilo a ani na změně nechci pracovat. Vlastně mi vyhovuje, že jsem pořá pryč a "doma" se vlastně jen potkáváme. Jsem zatím srab na to, abych ten rozchod dotáhla do konce a sbalila se a vypadla.

Pořád mám chuť udělat ve svém životě nějakou obří změnu. Vážně chci na čas vypadnout. Nevím, proč mě láká Británie. Není to kvůli konkrétnímu člověku, kterého jsem lehce zmiňovala v tomto článku. Nebo možná je? Nevím, trochu jsem ohledně toho vystřízlivěla, i když mi na něm asi pořád nějak záleží.

Dělala bych au-pair. Problém je, že to asi moc neumím s dětma. Nemám je ráda. Nikdy jsem v nich nevzbuzovala autoritu a dobře vím, že když dítě vycítí, že si k vám může něco dovolit a vy nevíte, jak se k tomu postavit, bude tu hranici posouvat pořád dál, až vám to najednou přeroste přes hlavu.

Z původního úmyslu zapsat si jen jídelníček a v rychlosti poděkovat asi sešlo, koukám. :) Musela jsem se zas jednou vykecat.

14/11
snídaně: káva + burákové máslo
svačina: /
oběd: hov./vepř. maso + mix listových salátů + kyselá okurka
svačina: 2 plátky šunky, kousek nivy, mix salátů
večeře: káva + burákové máslo

- Jednou se mě některá z Vás ptala na množství toho PB a nevzpomínám si, jestli jsem odpovídala. Já si normálně dávám větší kávovou lžičku, ale někdy si jich dám víc, když cítím, že jedna nestačí. Jo a vím, že je to šíleně tučné. :)

15/11 (zatím)
snídaně: káva + burákové máslo
svačina: káva + 10 smetánka
oběd: maso + mix salátů
(plán) večeře: zase kouse nivy, šunka a zbytek salátů :)

Někdy vám sem hodím i nutriční údaje a energetickou hodnotu. Většinou jsem líná si to počítat, i když kalorické tabulky v telefonu mám. Intuitivně ale tuším, že jím +/- kolem 1000 kcal a sacharidy do 20g (a tuky + bílkoviny neřeším).


 

Děkuji :)

9. listopadu 2018 v 10:56 | skinnyweirdo |  Zápisky
Zdravím, zlatíčka,

chtěla jsem vám moc poděkovat. A to jakože hodně!

Když jsem si zakládala blog, věděla jsem, že je v mým životě něco špatně a že mi něco chybí. Chtěla jsem tu 'poznat' lidi, kteří mají třeba podobný problém a nebude jim vadit moje "depkaření".

Místo toho jsem potkala partu bezva holek (pokud se to tak dá říct), které, i přesto, že má každá z nich spoustu svých vlastních problémů a bojů, jsou plné vřelosti, upřímného zájmu (snad) a takové té obyčejně hezké lidskosti. Je to pro mě něco hřejivého a kontaktu s nimi si vážím. ♥

Nabíjíte mě a já slibuju, že se budu snažit psát hezčí články, ať se ke mně taky chodíte usmívat, jako já k vám!

EileenVivMeavinkaSugarJosslyn

Krásné je, že jsme každá úplně jiná. Ale jsem si jistá, že kdybychom se někdy někde potkaly, budeme si rozumět a bylo by to fajn.


Maličko odbočím, ale rozhodla jsem se, že taky půjdu s kůží na trh. Možná to hned smažu, ještě nevím. :D Ale když tady řešíme to hubnutí a stravu a všechny blbosti kolem, tak proč ne.. (Musíte si ale rozkliknout celý článek, na úvodní stránce to mít nechci :D).

Starving & coffee

8. listopadu 2018 v 19:23 | skinnyweirdo |  Zápisky
Já vím, tohle už tak trochu zavání...

Dneska jsem si šla po práci dát oběd do Veganlandu. Byla to pidi porce, ale asi moje největší jídlo za poslední týden. Měla bych být ráda, že jsem do sebe konečně dostala něco jiného než burákové máslo nebo sýr. Navíc to bylo i zdravé a dietní a bez sachrů. I přesto jsem se ale cítila divně, že jím, měla jsem pocit, že když to sním celé, možná hned přiberu a to splasklé bříško mi hned zmizí. Tak jsem prostě musela na tom talíři alespoň něco nechat.

Vím, že to není v pořádku, ale tímhle si teď prostě procházím. Vidím ty změny na mém těle a strašně se mi to líbí. Zároveň mě to trochu děsí, protože vím, kam tohle může vést.

Můj dnešní jídelníček:
snídaně: káva + lžička burákového másla
svačina: káva s 1 smetánkou
oběd: tofu + listový salát + cuketa (malá porce)
večeře: 2 druhy tučného sýra (odhadem tak 60 g?) a 2 kávy

voda: zatím necelé 2 litry

Jinak včera jsem si poprvé zkusila zacvičit jógu. Ale asi jsem zvolila špatné video, paní na mě byla moc rychlá, než jsem pochytila, jak správně udělat nějaký pohyb, už byla u dalšího a to mě trochu demotivovalo, tak jsem to po 15ti minutách vzdala. Nemáte nějaké tipy na jógu pro úplné začátečníky, holky?

 


Youngblood

7. listopadu 2018 v 22:56 | skinnyweirdo |  Zápisky
Víte, jak jsem pořád říkala, že se bojím něco udělat?

Tak jsem to udělala.


Bez racionálního důvodu, s nejistotou v duši, s částečně černým svědomím, ale s maličkou jiskřičkou v srdci. I když je samozřemě schovaná pod příšerně tíživým smutkem, nebudu si hrát, že to tak není. To je však často střídáno pocitem, že jsem uvnitř úplně prázdná a necítím nic.

Opustila jsem svou osudovou lásku. Ještě spolu tedy bydlíme a jeden z nás stále živí naději, že se to třeba ještě zvrátí... ani já tuhle možnost uplně nezavrhuji, dlužím mu minimálně ten pokus. Ale moc tomu nevěřím..

Připadám si jak malá pubertální blbka, která neví, co chce. Z části je tohle to, co jsem chtěla a stále chci, ale z druhé části, té mé staré, mě to skutečně mrzí. I když vím, že už to nemůže fungovat. Lžu mu až příliš na to, abych sama se sebou mohla žít po jeho boku.

Ale teď z trochu jiného soudku..
Už několik dní jím hrozně málo. Nevím, jestli vůbec můžu nějak zveřejnit jídelníčky.. ale co.


VÍM, ŽE TAKHLE TO NENÍ DOBŘE A ROZHODNĚ BYCH TÍM NERADA NĚKOHO INSPIROVALA!!!

sobota
snídaně: lžička PB, káva
oběd: kus tuňáka, mix. listových salátů
svačina: 2 plátky šunky
večeře: 1/3 camembertu

neděle
snídaně: lžička PB, káva
oběd: kousek tuňáka, list. salát
svačina: lžička babičina vajíčkového salátu
večeře: 1/3 camembertu, káva

pondělí
snídaně: lžička PB, káva
oběd: lžička PB, káva
večeře: kus tučného sýra

úterý
sníadně: no není to už trapný? lžička PB, káva
oběd: kus lososa, okurka
večeře: druhý kus lososa, tučný sýr

středa
snídaně: PB a káva
oběd: balení kobačiku
večeře: PB, káva, tučný sýr


Upřímně, byla jsem ráda, když jsem do sebe něco dostala. Necítila jsem ani náznak hladu (a pořád to trvá). Za těch pár dní jsem zhubla 3 kila. Jasně, z toho mám radost. Nevím, kdy se mi vrátí chuť k jídlu, ale řekla bych jí, ať klidně nepospíchá.


Šťourání

1. listopadu 2018 v 12:53 | skinny weirdo |  Zápisky
Dnešní sluníčko přímo nabádá k dobré náladě. Bohužel, já se ve svých náladách už nevyznám. Dneska je dobrá, řekla bych, ale moc do toho nešťourejme. :)

Už jsem vám říkala, jak snadno se dokážu nadchnout pro různé věci. Neřekla jsem, že to samé platí i pro lidi. Obecně mě tedy lidé nijak zvlášť nezajímají, nejsem člověk, co by rád šťoural do lidské psychiky a poznával, co se odehrává v myslích ostatních. Často jsem zahleděná sama do sebe a upřímně mě zajímají jen mí nejbližší (a pojem "nejbliší" nevylučuje člověka, kterého znám jen přes e-maily - někdo, koho jsem v životě neviděla, může být mnohem bližší než ten, s kým se vídám denně). Byla jsem poslední dobou hodně odtažitá a uzavřená, jediné, co jsem cítila, byla prázdnota a hluboký nezájem. Proto mě teď překvapilo, že mě začal zajímat jeden konkrétní člověk. A není to ani můj démon, ani můj kluk.

Neumím to zadupat do země, ale ráda bych to udělala, jelikož to může zkazit můj život zase o něco víc. Zamotávám se do sítí, ze kterých nelze uniknout. A co hůř, v těch sítích si lebedím. Bývala jsem hodná a čistá, nelhala jsem a byla jsem věrná svým zásadám. Dnes zjišťuji, že žádná hranice není natolik silná, aby se nedala překročit. Zkouším, kolik černoty unese mé svědomí, ačkoliv mě to vlastně ani netrápí. Možná, že jsem sama démon. Možná, že jsem ošklivý tvor lapený v dokonalém světě s dokonalou budoucností, obklopen světlými bytostmi.

Co jim asi tak můžu dát?
Nepotřebuji spíš mít vedle sebe někoho stejně špatného?



Pokus o obyčejný článek

19. října 2018 v 13:54 | skinnyweirdo |  Zápisky

Můj největší problém je, že u spousty věcí nevím, kdy přestat. Přeháním a nakonec tím otrávím život nejen sama sobě, ale i lidem kolem sebe. Tak jako se dokážu pro věci šíleně rychle nadchnout, stejně tak se nechám i potopit do pocitu samoty, uzavřenosti a ve své "depce" si lebedím.

Pesimismu je ale kolem až až a někdy si prostě ve své smutné bublině i vy sami uvědomíte, že není třeba všechno tak hrotit. A bublina vás najednou povznese a vy vidíte věci z jiné perspektivy, z větší dálky, koukáte na ně z výšky a řeknete si "no a co?"

Dnes ráno mě dokonce můj vlastní démon rozesmál. Někdy stačí vtipná poznámka a změní vám to den.

Nevím, někdy si prostě přeju věřit tomu, že mě život zavede tam, kde mám být. Trošku mi k tomu sedí jeden citát, který už přesně nevím, kde jsem četla a kdo ho řekl, ani nevím, jestli zněl přesně takhle... You are exactly where you need to be. Just take a deep breath.

Včera jsem měla těžký den. V práci to bylo šílené, nejprve ranní schůzka a potom plnění urgentního požadavku nadřízené. Byla to sice jen práce na návrhu odpovědi, ale když se při tom musíte hrabat ve smlouvách a fakturách od roku 123, nekouká z toho nic dobrého. Ale zvládla jsem to dokončit včas. Horší byla ranní schůzka. Né že by nedopadla, všechno bylo ok, jen.. Byla jsem sama v místnosti se třemi chlapy. Jeden byl přímo odporný. Opravdu, představte si odporného člověka, který se na vás usmívá, uberte mu většinu vlasů a přidejte několik šupin na obličej (jakoby od lupenky, chápeme se). Nikdo nemůže za to, jak vypadá, a já většinou lidi nesoudím, jen chci přiblížit ten zjev. Dále tam byl jeden seriózní muž, celkem i sympatický, a ten třetí takový lehce zavalitější. (Přesně ten typ, co většinou v BDSM pornu przní nějakou chudinku uvázanou ke kůlu.) :D

Byla jsem z nich nervózní jako prase, přitom to byli prostě tři muži v košilích na seriózním jednání (s mladou vystrašenou studentkou). Nechci si fandit, ale zrovna včera jsem si ráno dala u zrcadla záležet. A měla jsem vyzývavý outfit, černé šaty a siťované silonky. (Výstřihům nefandím, stejně mám malá prsa.) Nevím, proč mě teď bere oblékat se trochu jako coura.

Nemohla jsem si pomoct, ale ta situace mě přivedla k představě, co všechno by se v té místnosti mohlo stát. Jak bych neměla šanci se ubránit. Divné je, že se mi to líbilo.

Ve škole jsem málem usnula na přednášce. Většinou nemám problém usnout kdekoliv. Není to dovednost, na kterou bych byla hrdá. Ale mít přednášku do půl deváté večer? No tak. To prostě není lidský.

Když se nad tím tak zamyslím, pořád někde lítám. Většinu času trávím v MHD, ale už jsem si na to zvykla. Proplouvat mezi lidmi se sluchátky v uších mě vlastně i baví. Je to lepší, než sedět v práci nebo na přednášce. Mám svou práci i školu ráda... více méně. Práce mi dává prachy a škola zas pocit, že ještě nejsem stará a nudná. Líbí se mi být mladá, líbí se mi pohledy chlapů, o které bych si v životě ani kolo neopřela, kdybych nějaké vlastnila. :)

Těším se na víkend. Vypnu a budu si užívat čas s přítelem. Nevím, kolik nám ho ještě zbývá, proto se chci jeho přítomnosti nabažit. Možná spolu zestárneme, možná se náš vztah nedožije dalšího dne.

-
Pokus moc nevyšel. Tak možná příště.


Jídelníček 18/10

19. října 2018 v 12:59 | skinnyweirdo |  Dieta
snídaně: bílý jogurt, PB, káva
svačina: káva
oběd:kuřecí maso, kus okurky, kus papriky
svačina: -
večeře: kus sýra, PB a zase káva

+ několik žvýkaček

pohyb: jen pobíhání po městě z práce do školy a naopak
voda: asi 3,5 litru

Další shluk náhodných slov, kterému sama nerozumím

17. října 2018 v 20:22 | skinny weirdo |  Zápisky
Nejsem moderní holka. Nechodím do posilky, nenosím barevné oblečení, nemám kérky a nejsem vegan. Nezapadám nikam, ačkoliv jsem se o to od svých dětských let snažila. Nepřetékám feministickými hesly a nemyslím si, že ženy jsou tak moc soběstačné, že by nepotřebovaly chlapy.
Ráda se nechám chlapem povalit na stůl a roztáhnout stehna daleko od sebe, jen aby si mohl vzít to, co chce. Ráda se nechám chytit pod krkem a jsem tak nucená lapat po dechu. Ráda zakláním hlavu, když mě pevně chytne za pramen vlasů. Ráda si před ním kleknu a nechám si nasadit obojek. Protože jsem jeho a teď je jen na něm, jestli mě jen použije a nebo si bude chtít hrát. Ráda mu předám kontrolu a stanu se objektem.


Bum, jsem magor.


Bořím lžíci do burákového másla a nabírám tak 15 gramů té úžasné sladko-slané lepkavé hmoty. Už asi popáté. Zapíjím kávou téměř bez mléka a tvářím se zoufale. V černých šatech, které jsem si po škole ještě nesvlékla, sedím u stolu a přemýšlím.

Asi za 2 hodiny příjde domů muž mého života. Člověk, kterého jediného miluji a kterému jedinému lžu ještě víc, než sama sobě.

Včera jsem se "dozvěděla", že jsem prý nejhezčí z ročníku. Proč si teda připadám jako malý nepovedený a nezajímavý omyl? Inu, možná pár zajímavých věcí by se na mě našlo, ale ty do běžné konverzace nepatří.

,,Hej, vidíš můj roztržený koutek? To je od roubíku, co jsem měla včera nasaszený. Co? Né, mně se to líbilo."


Nudí mě normální lidé. Většinou. Nebaví mě rozhovory o ničem. Ale přitom jsem od pohledu ten nejnudnější člověk na světě. Kdybyste mě vytáhli na "pokec" na kávu, budu celou dobu mlčet a poslouchat detaily z vašeho života, ale o svém vám nic neřeknu. Ale potom půjdu a napíšu zas nějaký nicneříkající článek na blog, o kterém nikdo z mého okolí ani neví, že ho mám. Chodící paradox.



Jsem ztracená

5. října 2018 v 23:51 | skinny weirdo |  Zápisky
Volání o pomoc ustane ve chvíli, kdy si uvědomíte, že pomoct si musí každý sám. Proč si hrát na oběť, když jste krok od cíle? Problém je v tom, když nevíte, zda je před vámi skutečně vyvobození či zkáza. Splývá to a je těžké to rozlišit.

Proč je těžké opustit staré jistoty, když se vám nabízí nové, blyštivější dobrodružství? Vždyť o tom by život měl přeci být! O skocích do vody, když nevíme, zda vyplavem. O sázkách na nejistotu, o jízdenkách s neznámou cílovou stanicí. O pocitu, že jsme naživu. O naplnění snů.

Proč zůstávat stále ve stejné realitě, když v mé hlavě je všechno tak jiné?

Někdy je cena asi příliš vysoká. Mám ji zaplatit ?

girl, alone, and dark image



Pohled do zrcadla

5. října 2018 v 22:23 | skinnaweirdo |  Zápisky
Po krátké odmlce zdravím!
U mě bude normální, že se třeba nebudu několik dní ozývat a potom vydám několik článků naráz. Píšu tak, jak to potřebuji a když není o čem psát, - ... :)

Hubnu, hurá. Jde to krásně a kdybych nedělala výjimky v podobě "úletů", do kterých mě stejně vždy přesvědčí můj kluk, byla bych už mnohem dál, než jsem. Ale nestěžuju si. Měla bych zařadit více pohybu. Dneska jsem se sice hýbala celý den, ale cílené cvičení to nebylo. Tak jsem si slíbila, že zítra dopoledne se hecnu a něco se svou línou prdkou provedu. :)

Líbím se sama sobě čím dál tím víc, a přitom mě pohled do zrcadla netěší. Dělá mi stále větší problém dívat se sama sobě do očí. Jako bych tu osobu stojící naproti mně přestávala znát. Hnusí se mi. Neví, co chce, ubližuje a bojí se. Je věčně schovaná v koutě a samým strachem jen křičí a kope - a to do těch, kteří stojí nejblíže a snaží se jí zachránit. I když nemají pomětí, před čím.



Kam dál